Dnes, ve chvíli historické kulinářské rozvahy, kdy se národ trhá v obavách o zachování identity a tradičních hodnot, jsem s těžkým srdcem, avšak s pevnou rukou, podepsal dekret o zavedení trestu smrti za zločin, který otřásá základy naší civilizace: Namáčení smaženého sýra do svíčkové omáčky.
Ano, čtete správně. Již více nebude tolerováno toto barbarství, toto bezbožné rouhání, tento… tento gastronomický terorismus! Doba shovívavosti skončila. Zkoušeli jsme to po dobrém. Apelovali jsme na rozum. Uspořádali jsme edukativní workshopy o harmonickém soužití smažáku s tatarskou omáčkou a hranolky. Marně! Chorobná touha po zvrácené kombinaci křupavosti s nasládlou smetanou se ukázala být nezdolná.
Argumenty odpůrců, že se jedná o „osobní preferenci“ či „nevinnou kulinářskou rozvernost“, shazuji ze stolu s pohrdlivým úsměvem. Je to stejné, jako tvrdit, že úmyslné srážení tramvají je „osobní preferencí“ a rozprašování chloru v mateřské školce „nevinnou rozverností“!
Zatímco mnozí možná namítnou, že poprava za takový delikt je přehnaná, já se ptám: Co je víc? Život jednoho bezvýznamného smažáko-svíčkového devianta, nebo zachování kulturního dědictví, které nám zanechali naši předkové? Kdo dá, když se smažák namočí do svíčkové, záruku, že zítra nezačne někdo nacpávat trdelník do guláše?!
Trest smrti bude vykonán na veřejném prostranství, před sochou svatého Václava. Odsouzený bude nucen spořádat obrovskou porci smažáku s tatarkou a hranolky. Poté bude s pompou a slávou (za doprovodu živé kapely hrající národní hymnu) katapultován do nejbližšího rybníka plného kaprů.
Ať je toto varováním pro všechny budoucí generace: Smažák a svíčková jsou nesmiřitelní nepřátelé. Je to boj dobra se zlem, světla s temnotou, slušnosti s… smažákem namočeným do svíčkové! Nechť je naše smažáková budoucnost čistá, jasná a především – svíčkové prosta!
Amen. (A prosím, tatarku k tomu.)